Typický hyalinní válec zvláštní snad jen ne zcela rovnoběžnými okraji. V okolí je množství hlenu, leukocytů a dlaždicová epitelie.

Typické hyalinní válce. Spodní z nich nemá zcela ostrou konturu spodního okraje, přesto identifikace tohoto útvaru jako válce nečiní problémy.

Při počítání hyalinních válců někdy vzniká problém, zda je materiál uvnitř válce skutečně součástí matrix, nebo se jedná o materiál nalepený na povrch válce. V tomto případě se buňka neostře rýsující uprostřed válce spíše jeví jako nalepená zespodu na válec. Napomáhá právě to, že je neostrá, přestože mikroskop je zaostřen na válec. Drobná granula buněčného detritu v levé části válce budou pravděpodobně také nalepená jen na povrchu. V opačném případě by se vyskytovala i v dalších částech válce. V každém případě materiál netvoří více než 1/3 objemu válce a proto se tento válec počítá mezi hyalinní.

Podobný případ jako předchozí snímek. Také v tomto případě postupné přeostřování mikroskopu umožňuje udělat si představu o prostorových vztazích a odhadnout, zda jsou buňky součástí obou válců či nikoliv. V okolí je množství leukocytů, erytrocytů, hlenu.

V tomto případě jsou naopak buňky součástí válce. Stejná rovina zaostření a relativně rovnoměrné rozptýlení buněk uvnitř válce, stejně jako nepřítomnost elementů stejného typu v okolí nasvědčuje tomu, že buňky jsou skutečně součástí matrix válce. Další pomocný příznak je i to, že žádná z buněk nepřesahuje okraj válce. Netvoří více než 1/3 objemu, proto tyto válce stále popisujeme jako hyalinní. Pokud by tvořily více než 1/3 museli bychom, vzhledem ke stupni jejich rozpadu, popsat válec jako buněčný.

Prakticky stejný případ jako na předchozím snímku, buňky jsou opět součástí válce. V okolí jsou erytrocyty, hlen.

© MUDr. Petr Kubáč