Buněčné elementy v močovém sedimentu
Buňky, které nalézáme v močovém sedimentu jsou většinou dvojího původu:
- 1. Buňky jejichž původ je v krevním oběhu.
- 2. Buňky pocházející z ledviny samé, nebo z vývodných močových cest.
V moči se mohou objevit prakticky všechny krevní elementy. Erytrocyty,neutrofilní granulocyty, které běžněji označujeme jen jako leukocyty, eozinofily, makrofágy, velmi vzácně i další, např. lymfocyty.
Erytrocyty pronikají do moče buď glomerulární membránou, pak dochází k jejich charakteristickému poškození. Takto deformované erytrocyty nalézáme v močovém sedimentu jako tzv. dysmorfní erytrocyty, které jsou známkou vážného poškození glomerulu při glomerulonefritidách. Druhou cestou, kterou erytrocyty pronikají do moče je poškozená sliznice vývodných močových cest. Při tomto tzv. subglomerulárním krvácení nacházíme v moči morfologicky nepoškozené - izomorfní erytrocyty, což může být známkou poškození močových cest např. traumatem, nádorem atd. Nález erytrocytů je ve většině případů spojen s pozitivním chemickým vyšetřením moče na krev pomocí indikačního papírku.
Leukocyty (neutrofilní granulocyty) jsou hlavními makrofagickými buňkami lidského imunitního systému, do moče pronikají stěnami tubulů a vývodných močových cest v místě zánětlivých ložisek. Jejich nález v močovém sedimentu je známkou zánětlivého postižení močového traktu. Většinou se jedná o bakteriální infekce, proto nález leukocytů často bývá doprovázen nálezem bakterií. To, zda se jedná o bakteriální nefritidu (infekci samotné ledviny), nebo o zánět vývodných močových cest, je někdy možné poznat podle doprovodných nálezů v sedimentu jako je přítomnost renálních epitelií a válců, které svědčí pro intersticiální nefritidu. Jejich nepřítomnost však zánětlivé poškození samotné ledviny spolehlivě nevylučuje. Leukocyty obvykle při zánětu ledviny mohou, ale nemusí být spojeny s nálezem proteinu v moči. Leukocyty (neutrofilní granulocyty) se dají v moči spolehlivě prokázat pomocí aktivity leukocytární esterázy, což se využívá k jejich průkazu močovým diagnostickým proužkem. Lymfocyty leukocytární esterázu neobsahují a proto je diagnostickým proužkem nelze prokázat.
Ostatní krevní elementy se v močovém sedimentu vyskytují podstatně méně často. Nález eozinofilních granulocytů (eozinofilů) v sedimentu podle některých autorů svědčí o alergické reakci na podávané léky. Nález lymfocytů u pacientů po transplantaci ledviny může upozornit na počínající odvržení (rejekci) transplantátu. Význam nálezu ostatních krevních elementů v moči zatím neznáme.
Buňky ledvinného původu v močovém sedimentu jsou odloupané epitelie vystýlající močový trakt. Jejich morfologie i patologický význam se výrazně liší podle místa jejich původu.
Z epiteliální výstelky ledvinných tubulů pocházejí renální tubulární epitelie, které ukazují na závažné toxické, ischemické, nebo zánětlivé poškození ledvinného intersticia (dřeně ledviny). Ve fyziologické moči se nevyskytují. Jsou to malé hranaté buňky zhruba velikosti leukocytu, nebo větší, které mají velké kulaté jádro při jednom z okrajů. Často, zejména u starších močí, je obtížné odlišit je od leukocytů, přesto by je laborantka neměla přehlédnout, protože jsou časným ukazatelem poškození ledviny (lze je nalézt v moči až o 2 dny dříve než ostatní známky poškození ledviny, např. vzrůst hladiny sérového kreatininu.)
Přechodné epitelie pocházejí z mnohovrstevného přechodného epitelu - výstelky vývodných močových cest. Přechodný epitel vystýlá močové cesty od ledvinné pánvičky přes močovody až do močového měchýře ke trojúhelníkovitému útvaru na dně močového měchýře, mezi vyústěním močovodů a vyústěním močové trubice, které se nazývá trigonum vesicae. Přechodné epitelie jsou větší než renální, kulaté, s velkým kulatým jádrem uprostřed buňky. Platí zásada, že buňky z hlubších vrstev epitelu, nebo buňky z částí blíže k ledvině jsou menší a tmavší, zatímco buňky z povrchových vrstev blíže k močovému měchýři jsou větší a světlejší. Malé přechodné epitelie se mohou plést s renálními epiteliemi. Patologický význam závisí na okolnostech. Jejich výskyt spolu s leukocyty může svědčit pro zánět vývodných močových cest. Nález většího množství atypických přechodných epitelií spolu s erytrocyty může svědčit pro nádorové postižení sliznice močového měchýře.
Dlaždicové epitelie, podle starších kontrol SEKKu zvané též skvamózní, tvoří mnohovrstevný dlaždicový epitel, který u mužů pokrývá plochu trigonum vesicae a močovou trubici a u žen též pochvu a zevní genitál. Nález těchto epitelií v menším množství nemá žádný patologický význam. Jejich masivní výskyt, často spolu s hlenem, svědčí pro nedodržení správného odběru moče, zejména podmínky o středním proudu moče.
Moč zdravého člověka je sterilní. Nález bakterií v močovém sedimentu je tedy vždy známkou probíhající infekce močových cest. Na rozdíl od nebarveného močového sedimentu se bakterie v barveném sedimentu většinou zachytí ve vláknité struktuře hlenu a zůstanou nepohyblivé. Tyčinkovité bakterie není obtížné rozlišit podle jejich uniformní velikosti a tvaru. Kokovité bakterie někdy splývají se zrnitou strukturou hlenu. V případě pochybností je vždy možné porovnat barvený preparát s nativním a bakterie bezpečně určit. Toto je též jedním z argumentů pro použití barvení na sklíčku, které zanechá zbytek zahuštěného sedimentu pro další mikroskopické vyšetřování.
U starších močí, zejména stojí-li vzorek na teplém místě, dochází k exponenciálnímu pomnožení bakterií. V tomto případě počet nalezených bakterií neodpovídá závažnosti infekce. Většina močových patogenů štěpí ureu na amoniak, který alkalizuje moč. Alkalické pH moči může způsobit rozpad buněk a válců. Vyšetření takového močového sedimentu pak může dát falešně negativní nález. Převážná většina močových patogenů také redukuje dusičnany v moči na dusitany, což se využívá k průkazu bakteriurie močovým papírkem.
Močový sediment může obsahovat ještě celou řadu dalších buněk, trichomonády,kvasinky, houbová vlákna, střevní epitelie při rekto-vezikální píštěli, nádorové buňky a další, které budou probrány přímo v obrazové části atlasu.
© MUDr. Petr Kubáč
